736 105 739

info@mojecity.cz

Asi jsem trochu blázen, říká Markéta Hanáková

  • Asi jsem trochu blázen, říká Markéta Hanáková

Asi jsem trochu blázen, říká Markéta Hanáková

Bojí se výšek – začala lézt po skalách, má ráda pohodlí a teplo – vydává se na sedmitisícovky, nenáviděla běhání – loni uběhla Olomoucký půlmaraton, má panickou hrůzu z divokých zvířat – snaží se zorganizovat expedici do jihoamerické džungle, kde chce uprostřed liduprázdné pustiny sjet řeku. Tohle je ve zkratce olomoucká horolezkyně a dobrodružka Markéta Hanáková /42/.

Představte si, je vám 36 let a ze dne na den bez jakéhokoli předchozího varování dostanete kardiostimulátor. Co se vám bude honit hlavou?

Markéta Hanáková se s touto situaci vyrovnala po svém. Po krátkém období hledání, co s životem dál, se rozhodla vrátit se ke svému velkému koníčku a znovu začala sportovat a vyrážet do hor, a to do těch nejvyšších. V roce 2013 se jí podařilo jako prvnímu člověku na světě, který má kardiostimulátor, vystoupat bez použití umělého kyslíku do nadmořské výšky 7219 m na třetí nejvyšší horu Pamíru.

S kardiostimulátorem na sedmitisícovku

Letos míří Markéta Hanáková do hor znovu. Tentokrát má za cíl vystoupit na druhý nejvyšší vrchol Hindúkuše a nejvyšší horu Afghánistánu - bez pár metrů sedm a půl tisíce metrů vysoký Noshaq (7492 m). Společně s ní se expedice účastní její dlouholetý partner Zdeněk Hodinář, s nímž tvoří lezecké duo Horalé z Hané.

S myšlenkou vyrazit na Noshaq přišla jedna z členek výpravy Petra Poganyová. „Před pár lety, krátce po návratu z jiné sedmitisícovky, nás oslovila slovenská horolezkyně a skialpinistka, jestli bychom nespojili síly a společně se nepokusili o výstup na tuto horu. Tehdy jsem si říkala, že se ta holka asi zbláznila, protože o Afghánistánu člověk čte jen samé negativní věci. Nicméně mi tato myšlenka začala vrtat v hlavě. Letos uzrál čas, dali jsme dohromady šestičlenný tým a nyní se intenzivně věnujeme přípravám,“ prozrazuje Markéta, jak se nápad vyrazit zrovna na tuto horu zrodil.

„Je to rozhodně velká výzva, protože to nebude jednoduchá akce. Vrchol nepatří k vyhledávaným cílům, nejezdí tam žádné komerční expedice. Dosud se na něj vydalo jen pár menších expedic. S největší pravděpodobností budeme na kopci sami. A to mě velmi láká. Nikdo nám nic nezařídí, nikdo nám s ničím nepomůže, všechno si budeme muset zařídit sami,“ říká Markéta a dodává, že už cesta do základního tábora bude trochu dobrodružnější. „Vrchol leží v Afghánistánu. Už když se řekne název této země, trochu mě šimrá v břichu. Abychom se v této zemi pohybovali co možná nejméně, zvolili jsme cestu přes Tádžikistán. Čeká nás tak přes 600 km jízdy autem na hranice a těch 600 kilometrů pojedeme zhruba tři dny, protože stav cest, neříkám ani silnic, je v těchto zemích hodně špatný. A pak budou před námi ještě dva dny pochodu do základního tábora,“ popisuje plány. „Jeden kamarád mi říkal, že je zvědavý, co bude dobrodružnější. Jestli cesta do základního tábora nebo samotný výstup,“ líčí Markéta, ale vzápětí podotýká, že Noshaq se nachází ve Wakhánském koridoru v severovýchodním Afghánistánu. Koridor je taková úzká 220 kilometrů dlouhá nudle nacházející se mezi Pákistánem, Čínou a Tádžikistánem. Místní obyvatelé toto území nazývají Bam-e Dunya nebo-li Střecha světa.

Wakhanský koridor je jedno z mála míst v této zemi, kde panuje klid zbraní, a ženy tu nejsou považovány za méněcenné. Je to však velmi chudá část země. „Každopádně bedlivě sledujeme bezpečnostní situaci a jsme v kontaktu s lidmi, kteří se v místě pohybují,“ upřesňuje.

Nyní probíhá intenzivní fyzická příprava. Sílu získávají na TRX, chodí lézt na olomouckou umělou stěnu a běhat. Markéta se Zdeňkem také spolupracují s Fakultou tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci, kde formou zátěžových testů zjišťují, jak na to fyzicky jsou. „V laboratoři zátěžové fyziologie dokáží i simulovat nadmořskou výšku dokonce až do podmínek, které panují ve výšce 6400 metrů a zjistit, jak naše tělo na tuhle výšku reaguje,“ popisuje Markéta.

Jednoduché to určitě není. Markéta musí mít na vědomí, že ji zdravotní handicap přece jen omezuje. Má sice vytrvalost, ale chybí jí rychlost. Je hodně pomalá a musí s tím při plánování výstupů počítat. Rovněž ji stojí všechny tyto aktivity strašně moc sil. „Musím hodně a pravidelně odpočívat. Bez každodenního odpoledního spánku jsem k nepoužití a tréninkové dávky bych dlouhodobě nezvládla. Na expedicích je to trošku jiné, paradoxně se tam vyspím více, než doma. Samozřejmě, že jsou tam dny, kdy je potřeba vstávat uprostřed noci a makat třeba 16 hodin, ale jsou tam i dny, kdy člověk nedělá vůbec nic. Jen spí, jí a nabírá energii,“ vysvětluje.

Motivace pro jiné handicapované lidi

A proč se Markéta pouští do tak náročných akcí? „V první řadě jsou hory mým obrovským koníčkem a baví mě výzvy. Ráda se nechám vyhecovat k různým, i bláznivých akcím. Ale mým cílem je také ukázat i ostatním, že ani zdravotní handicap nemusí nutně znamenat konec velkých plánů a snů. Ozývají se mi podobně handicapovaní lidé, že je motivuji, že jim dodávám síly. Takové reakce mě nesmírně těší a utvrzují v tom, že to, co dělám, nedělám zbytečně a třeba skutečně někomu dodám naději a sílu uskutečňovat své sny, i když to osud někdy trochu komplikuje,“ vysvětluje a uvádí jeden příklad za všechny. „Michal Petrov z Brna mi poslat krásný mail: „Chtěl jsem ti poděkovat za to co děláš. Tedy hlavně za fotky z expedic a články. Je to pro mne velmi inspirativní a udržuje mě to v naději, že to taky dokážu. Když mi bylo osmnáct, tak jsem onemocněl a dlouho jsem nemohl dělat nic. Teď je mi čtyřicet, jsem šestý rok po transplantaci a už rok zase zkouším lézt. Právě tvoje stránky a pár kamarádů mě udržují v naději a touze to taky někdy dokázat.“

Markéta si své zážitky nenechává pro sebe. Píše o svých cestách články do časopisů, zúčastňuje se besed, vystavuje fotografie a natáčí dokumenty. Její filmy jsou promítány na řadě mezinárodních filmových festivalech, které jsou zaměřeny na horolezectví, hory, cestování a outdoor a její filmy Muztagh Ata – s kardiostimulátorem na sedmitisícovku a Nepálský trojboj získaly na těchto festivalech ocenění.

Více na:

Internetové stránky Markéty: http://marketahanakova.webnode.cz/ Horalé z Hané: http://horalezhane.webgarden.cz/ Expediční stránky: http://hindukus-noshaq-2016.webnode.cz/ email: hanak.marketa@centrum.cz

Asi jsem trochu blázen, říká Markéta Hanáková
© ARSYLINE 2017
Upozornění
Zavřít